Sex podle návodu

Mám psát další článek do časopisu, hlásila jsem kamarádkám. No super, a o čem tentokrát? Mohla bys zkusit něco o tom, jak hodit za hlavu honbu za dokonalou postavou v plavkách! Nebo co kdybys napsala o tom jak se my bezdětný cejtíme mezi kamarádkama s dětma? Všude se o tom píše naopak. Z kamarádek padalo jedna téma za druhým. „Má to bejt o sexu,“ utnula jsem jejich pokusy o hloubkovou psychologickou analýzu našich duší skrz můj budoucí článek. „O sexu? Hmm. Co tak napsat o sexu?“ To byla jejich reakce. Přesně. Co vlastně napsat o sexu, aby to nebylo něco, co jsme si všichni přečetli už tisíckrát? Co o něm napsat chytrého, osvěžujícího a zajímavého? Vybavila jsem si Carrie Bradshaw v její tvůrčí krizi, když navrhla téma článku: Muži jsou jako ponožky. To je mimochodem zajímavý příměr, něco na něm je, muži jsou jako ponožky, pořád nacházíte jen ty lichý, hahaha. Moje dva týdny trvající přemýšlení o tom, co vlastně napsat zajímavého o sexu, utnula kamarádka, která to jednou větou vystihla naprosto přesně. „Co psát o sexu? Sex je fajn, tečka.“ A mně došlo, že má pravdu.

Žijeme v době, kdy si během vteřiny vygooglíme úplně všechno a vsadím se, že kdybych zadala do vyhledávání „7 tipů, jak souložit s ovocem,“ tak na mě pár článků na tohle téma vypadne. Chci tím říct, že o sexu čteme všude a pořád a je to stoprocentně nejpopulárnější téma, týká se každého, je to trochu sprosté a zakázané a každý k tomu má co říct.

Představte si, jak asi vypadaly debaty o sexu za časů našich rodičů a prarodičů. Internet nebyl, v časopisech si o tom nepřečetli, a tak si museli zkušenosti a tipy předávat tak maximálně někde nad skleničkou hnusného vína na univerzitní koleji nebo čerpat ze socialistických učebnic. A přesto naše babičky zvládly vyrobit sexuální revoluci a následně i baby boom v 70.letech a naši rodiče nás dokázali zplodit. Neříkám, že nemít žádné informace je lepší, než nějaké mít, ale připadá mi, že my jich máme prostě až moc. Žijeme přehlcení informacemi o tom, jaký počet rizik na nás číhá, spustíme-li se s kolegou z práce. Žijeme ve světě plném 20, 15, 10, 7 a 13 tipů, jak vylepšit sexuální život, jak svést kamaráda, jak někomu říct, že nechceme anál, jak někomu říct, že chceme anál, jak vypadat u sexu dobře, jak se u sexu cítit dobře, jak mít sex častěji, jak ho mít méně často, jak ho mít aspoň jednou za půl roku, jak se chovat při něm, po něm, kdy fejkovat orgasmus a kdy použít ochranu, kdy si o ni říct a jakou vlastně chtít a máme načtených 16 studií o tom, jestli antikoncepční pilulky škodí nebo prospívají zdraví. Nikdo po nás nechce, abychom se řídili svými pocity a chtíčem. Jako kdybychom to bez návodů, tipů a pouček už sami ani nedokázali. Ze sexu se stalo přehajpované téma a jeho všudypřítomnost nás paradoxně stresuje. Je to vlastně podobné, jako naše přítomnost na sociálních sítích: vidíme na nich fotky dokonalých holek a cítíme se proto méněcenné, protože my samy máme tlustší stehna než ony. Téma sexu na nás stejně jako fyzická dokonalost útočí denně ze všech stran a tak, když ho nemáme takový, jak se o něm píše, máme pocit, že je s námi něco špatně. Protože soudě podle internetu, je přece normální o tom mluvit a psát a dávat celému světu jasně najevo, že souložíme. Instagram je plný fotek lidí, kteří se fotí před, při nebo po sexu, dělají to celebrity, dělá to vaše sousedka, je třeba sdílet, že vy to taky děláte, je třeba to rozebírat a ukazovat.

Tuhle se mě někdo, ani ne můj blízký člověk, zničehonic začal vyptávat na můj sexuální život a byl překvapený a pobavený zároveň, když jsem mu řekla, že to je moje intimní záležitost a svěřovat mu to nebudu. Vždyť přeci žijeme v době Tinderu, aplikace, která vám ukazuje, jak daleko je od vás člověk, co si s vámi před minutou swipem tak trochu předpřipravil pro soulož. Žijeme v době, kdy jsem si já, naivní stará třicetiletá kráva myslela, že když si lidi napíšou, že dají Netflix and chill, znamená to, že se budou dívat na seriál a chroupat u toho chipsy. Pokud jste si to doteď mysleli taky, vyvedu vás z omylu. Netflix and chill je kódové označení pro sex, které se vyvinulo právě na Tinderu. Takže až se budete chtít s někým doopravdy dívat na seriál a chroupat chipsy, musíte mu to napsat jinak.

Nechci tím vším říct, že sex se přeceňuje. Nechci ani říct, že jsem puritánka a nemám ho ráda nebo že jsem pohoršená z toho, že ho vidíme všude. Ne, sex je důležitý, ale jeho mediální obraz z něj poslední roky dělá něco, co není. Z fyzického aktu, který je založený na vášni, přitažlivosti, na něčem animálním a pudovém, se stalo něco, na co musíte mít jasný návod, něco, co se řídí trendy, něco, co musíte mít lepší než ostatní, abyste stáli za řeč a něco, co seženete skrz jeden swipe. A tak se naopak poslední roky setkávám s tím, že mi kamarádi přiznají, že s partnerem vlastně skoro nespí, ale nepovažují to za důležitou věc, protože si na internetu přečetli, že je to normální a že stačí, když.. libovolně doplňte. Občas mám pocit, že se řídíme víc těmi pitomými poučkami, než vlastní intuicí a emocemi a že se ze sexu stalo něco, co si máme odškrtávat v nějaké kolonce. A přitom je to furt totéž, co dělali naši rodiče a prarodiče, jen okolo toho nenadělali takové haló a možná to prostě víc dělali, než to do detailu rozebírali. Jsem proto vlastně ráda, když se v debatě s kamarády na tohle téma dostaneme, že se spokojíme s prostým dobrý/špatný a dál to nemáme potřebu řešit. Ten niterný prožitek stejně nikdy s nikým dalším sdílet nemůžeme.  

(Článek, který nakonec nikde nevyšel)

, ,

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Prosím, vyplňte toto pole.
Prosím, vyplňte toto pole.
Zadejte prosím platnou e-mailovou adresu.
You need to agree with the terms to proceed

Menu